Kdo by si nepamatoval na pohádku o Šípkové Růžence.
Všichni jste ji milovali, obdivovali její krásu a snili, že stejně tak jako pro ni si i pro vás přijede princ na bílém koni. Už ale nemusíte koukat jen na televizi – můžete si právě jednu takovou princeznu pořídit a stát se tak oním princem. Můžete si adoptovat mě. A když ne skutečně, tak alespoň virtuálně. Moc mi tím pomůžete.
Život je boj. Není to pohádka a já nemám své sluhy, království, ani bezmeznou krásu. Možná bych měla, kdybych se nenarodila tam, kde jsem se narodila. Za to ale přeci já nemohu. Ne? Místo toho všeho mám jen jedno oko, nudli u nosu a věčnou rýmu. Jsem malé nedomrlé kotě, které místo roku vypadá na šest měsíců, a to baštím opravdu statečně! Už čekám 7 měsíců, než budu zdravá…. Čekám tu na tebe. Možná nemám to, co mají všechny ty princezny z pohádek, ale mám něco, co určitě nemají zase ony. Mám tu nejlepší povahu. Ten nejrozkošnější kukuč, nejhepšíkovatější kýchanec a strašně obrovské srdíčko plné lásky, které by tolik chtělo někomu patřit. Které by chtělo svou něhou někoho zahřívat v těžkých chvílích, zatímco já bych předla ty nejlíbeznější tóny na světě do ouška svého majitele .
Trvalo hrozně dlouho než mě vůbec mohli naočkovat. Na veterině jsem skoro doma a veškeré stěry vyšly prý negativně a já stále frkám. Antibiotik jsem vyzkoušela už taky fůru. Teď papám imunopreparáty a tety doufají, že to bude lepší. Na kastraci mě také raději ještě neposlali.
Hrozně ráda bych se s někým mazlila, měla své místo v něčím životě a byla ho součástí. Moc ráda bych si přála skutečný domov. A tak tu čekám. Den za dnem, měsíc za měsícem… Stále čekám a koukám na dveře, které se otvírají a zavírají. Koukám na lidi, jak odcházejí s mými kamarády, a sním o tom, že v té přepravce budu jednou já…
Teta mi poradila, ať napíšu. Že moje přání sdílením roznesete do různých koutů a že si třeba všimne můj budoucí majitel nebo virtuální rodič (pár už mi jich pomáhá a jsem jim moc vděčná). Teta říká, že tam někde můj majitel je, ale že o mně neví. Že není moje chyba, že tu ještě jsem. Říká to nám všem a všichni jí věříme, protože všem kočičkám našla domov, i když to byli třeba moc nemocní kamarádi, kteří ho našli zde na tu chvilku co byli s námi, než se z nich stala hvězdička na nebi.
Nebudu vám psát o tom, jak jsem se sestřičkou málem umřela. Jak se nám vesnice stala téměř osudnou. Jak jsme přijely díky hodným slečnám v krabici a teta s námi hned běžela na veterinu, protože Pomněnka ležela v krabici jako mrtvá. Nechci, abyste byli smutní. Já už také nejsem. Minulost jsem hodila za hlavu a koukám jen dopředu. Teta říká, že tím jedním očkem už jinam koukat nemůžu a má pravdu! Mám jasný cíl a to je milující náruč a domov. Mé malé panství. Malé království pro malou princeznu Růženku.
Co říkáte, pomůžete mi?
Virtuálně si mě můžete adoptovat zde: https://www.destinypet.cz/virtualni-adopce/
S láskou,
vaše Růženka