V poslední době se setkávám s názorem, že čipování zvířat, a to především koček, je naprostá zbytečnost, ať už ve městě nebo na vesnici. Je tomu ale skutečně tak? Nejedná se jen o nedostatečnou informovanost? Pojďme si to tedy společně shrnout.
1. Co je to vlastně čip?
Čip je asi 1 cm dlouhá kapsle z tzv. bioskla, která nereaguje s tkáněmi a není pro tělo nikterak nebezpečná. Nevysílá žádné impulsy, ale dokáže přijmout energii a odrazit ji. Tak načte čtečka číslo čipu, které je jedinečné a nezaměnitelné. Životnost čipů je desítky let. Díky tomu, že se čísla neopakují a více zvířat tedy nemůže mít stejné číslo, se jedná o velice efektivní způsob, jak spolehlivě označit mazlíčka. Ať už chodíte na výstavy, cestujete do zahraničí (kde je to povinností) nebo proto případ ztráty či krádeže.
2. Jak se čipuje a nebolí to?
Hodně lidí argumentuje, že čip malé zvíře tlačí, že je to příliš stresující zákrok a že čip může přestat fungovat nebo putovat po těle. Stres z čipování je stejný jako z očkování. Samotná aplikace netrvá ani jednu minutu. Ampulka je v jehle, která se aplikuje v oblasti krku. Pro menší zvířátka se dělají menší, o rozměrech 1,4 x 8,5 mm, běžné jsou 2 x 12 mm. Čipují se štěňata, koťata, králíci, činčily … fakt, že je tedy zvíře malé, je spíše výmluvou než pádným argumentem proč nečipovat. Čip skutečně může přestat fungovat, ale stává se to velmi výjimečně. Osobně mi z cca 200 zvířat přestal fungovat jen jeden čip po cca 7 letech, kdy jej mělo zvíře aplikováno. Stejně tak se může kousek posunout, ale stále platí, že ampulka je nezávazná a pro tělo není škodlivá.
3. Proč čipovat?
Je velmi důležité si uvědomit, že ta mazlivá zvířata v útulcích a azylech u někoho jistě žila. Z cca 100 přijatých koček ročně, které byly ochočené, má jen jedna čip a to navíc nezaregistrovaný. Kolik z nich bylo jistě darováno do dobrých rukou… Kde jsou majitelé a ,“chovatelé“, kteří by nyní měli přijmout zodpovědnost? Nikde, nečipovat je totiž pohodlnější. Nikdo nedohledá toho, kdo koťata přivedl na svět a ten může žít stále ve lži, jak se mají koťátka po jeho Micince skvěle.
Pouštíte kočku ven? Dost dobře se může stát, že ji někdo najde a v dobré víře ji odnese do útulku. Nebo se jí něco stane a ocitne se na veterině. V takovém případě je možnost najít majitele velmi komplikovaná, protože zvíře může být i v jiném městě a ne každý má Facebook nebo internet a ví, jak postupovat při ztrátě zvířete. U koček je navíc ten problém, že jsou jich tak obrovské počty a jsou si podobné, že je člověk podle fotografie ani nemusí poznat, obzvlášť pokud se toulají delší dobu.
Není zarážející, že z tolika zvířat, ochočených, mazlivých, nemá téměř žádné označení? Obojek se známkou mohou ztratit, ale čip ne. Vždy při každém příjmu načítám čtečkou čipy a vždy se zklamáním zjišťuji, že je tu opět další anonymní zvíře, které je odkázáno na naši pomoc. Kde je “chovatel“, aby uhradil operace a veterinární náklady? Kde je majitel, který se zvířete nejspíše zbavil? Ano, nečipovat je pohodlnější, ale je to správné?..
4. Chci čip, jak to mám udělat?
Stačí zajít za veterinárním lékařem, který vám kočičku označí. POZOR! Je třeba vždy čip zaregistrovat a ne každý veterinář tak automaticky učiní. Je potřeba se zeptat a ev. zaregistrovat čip doma nebo poprosit veterinárního lékaře, aby tak učinil. Čip, který není zaregistrovaný, je prázdný a majitele tak nedohledáme. Čipování stojí různě, ale pohybuje se kolem 500 kč + eventuální registrace do registru (NRMZ má kupříkladu 198 kč, jednorázově). 500 kč za jistotu, že pokud se zvíře ztratí a projede se čtečkou, se vám vrátí. Není to oproti tomu směšná částka?
5. Kde mám tedy zvíře hledat a proč není jeden registr?
Fakt, že je registrů více, považuji za skutečné velké mínus a bývá to nejčastější argumentace lidí, kteří čipování neschvalují. Pravdou ovšem je, že projet našich šest nejčastějších registrů není až takový problém (zabere to tak tři minutky). Pokud zadáte číslo čipu do Googlu, také mnohdy vyjede. Pokud je zvíře například s PP, ukáže se odkaz na plemennou knihu. Osobně pro registraci používám NRMZ ( národní registr majitelů zvířat).
Národní registr čipovaných zvířat http://www.narodniregistr.cz/
Centrální evidence zvířat a věcí http://www.identifikace.cz/index.htm
Národní registr komory veterinárních lékařů http://www.vetkom.cz/
Evropský registr čipovaných zvířat http://www.europetnet.com/
Registr zvířecích čipů, identifikačních známek a tetování http://www.cipy-znamky.cz/
Back Home http://www.backhome.cz/
6. Proč nesrovnávat čipování zvířat a lidí?
Musíme si uvědomit, že když se ztratí i malé dítě, je schopno říci nějaké informace. Policie a orgány jednají rozhodně jinak, než když se ztratí ,“pouhé“ zvíře, kterého se navíc mohl jen někdo zbavit. Zvíře není schopné říci odkud je, kdo ho vlastnil, co se mu stalo. Je odkázáno na člověka a ten by měl udělat maximum pro to, aby mu zajistil doživotní péči. Stejně tak by ten, který ho přivedl na svět a dal dál, měl zabezpečit, že pokud se něco takového stane, dohledá se na dotyčného chovatele kontakt, o zvíře se postará a najde mu jiný domov. Každý by měl přijmout svůj díl odpovědnosti, aby kočky nekončily jako anonymní čísla v útulcích a azylech. Osobně dávám čipovat každé zvíře, které z azylu odchází (kromě např. akvarijní rybky nebo morčete atp 🙂 ). Proč? Aby mi za 6 let někdo mohl zavolat, když se něco stane a můj odchovanec se dostane do nesnází. Naše práce nekončí adopcí. Jsme tu i nadále, kdyby bylo potřeba. Každá kočka, každý pes, který prošel mými dveřmi, není anonymní číslo. Jsou to živé bytosti se svým příběhem, pocity a sny, které si zaslouží mít tu jistotu, že ať se stane cokoliv, vždy se budou mít kam vrátit.
7. Několik případů ze života:
a. „Dobrý den, nějaké slečny mi vzaly kocoura a tvrdí, že je jejich, co mám dělat?!“
Zdá se vám to absurdní? Skutečně mi přišel v noci takovýto telefonát od zoufalé paní. Pouštěla kocoura ven a nějaké slečny jej chytly a tvrdily, že je jejich tety, která umřela. Slovo proti slovu. Paní se s nimi snažila domluvit, ukázala jim i fotografie, soused dosvědčil, že je to skutečně její kocour. Slečny si ale stáhly nějakou stejnou kočku z FB a také si našly kamaráda, který potvrdil, že je to kočka jejich tety. Jak by postupovala policie těžko soudit, obě strany byly ochotny ji zavolat. Paní jsem poradila, ať řekne, ať tedy polici přivolají, protože má kocoura čipovaného a registrovaného na její jméno a hádejte co se stalo. Najednou se tedy asi spletly a jedná se o kocoura paní. Jaká náhoda, že?
b. ,,“Dobrý den, našli jsme zraněnou kočku a jedeme na veterinu, co máme dělat?“
Dost častý scénář. Poradila jsem, ať veterinář načte čip a díky bohu bylo zvíře čipované a registrované. Majitel se ihned dozvěděl, že se nalezla jeho kočka a přijel. Bohužel s ní již mohl strávit jen poslední chvíle, protože kočičce nebylo pomoci. Zemřela alespoň se svým milovaným člověkem, s někým, s kým žila a koho považovala za rodinu, ne sama.
c. „Dobrý den, našli jsme kocourka se zlomenou nohou, můžete ho vzít?“
Kocourek přijel o velikonočních svátcích. Nožku měl překroucenou a čekala ho návštěva veteriny. Nález jsem ohlásila prozatím městskému útulku a dala kocourka na FB. Nebyl zanedbaný, byl dobře živený, ale bohužel nečipovaný. Jen díky náhodě a všímavosti lidí jsme se dohledali s jeho majteli, kteří nevěděli, že ztráty se hlásí na město a nejlépe ještě do útulku, pod který město spadá, a tak tam nevolali. Kocourek jen chodil ven a nožičku měl takto již delší dobu a nikterak mu nevadila. Nikdy neslyšeli o to, že by se kočky čipovali, nicméně po této zkušenosti a mé radě kocourka načipovat dali, aby se situace již neopakovala.
d. „Dobrý den, našli jsme kocoura a zjistili jsme, že je čipovaný. Komu máme dát vědět?“
Kocourek sice čipovaný byl, ale už nebyl zaregistrovaný, bohužel. I když jsme nález nahlásili na všech úřadech, jeho letáčky byla na internetu i v lokalitě nálezu, nikdy jsme nedohledali ani majitele, ani “chovatele“. Možná ho načipoval právě chovatel a majitel ho měl zaregistrovat, ale už se tak nestalo. Kocourek skončil v útulku jako další anonymní kočka bez minulosti a možnosti, aby pomohl ten, který za něj měl mít odpovědnost.
Děkuji za přečtení a prosím všechny, buďte odpovědnými majiteli. Čipujte a registrujte.