Že nevíte co je paliativní péče? Nezachytili jste příběh Prážy? Tak se pojďte usadit a přečíst něco důležitého. 🫶
Kdo nás sleduje ví, že jsme tak trochu jiný útulek. Specializujeme na závažně nemocná zvířata, zvířata s trvalou medikací a zvířata v paliativní péči. To znamená, že je zvířátko smrtelně nemocné a jediné co pro něj můžeme udělat je mu být oporou, dát mu lásku, podávat důsledně léky a pomáhat mu dle jeho potřeb. ❤️🩹
Paliativní péče je ale nesmírně psychicky náročná, pro člověka. Každý den, každý večer a několikrát denně s hrůzou jdete kontrolovat zvíře, jestli žije. Jestli se mu jeho stav nezhoršil a není čas ho nechat odejít. Někde v nitru víte, že by se vám ulevilo, kdyby už ten den přišel, ale zároveň mu přejete každou hodinu kvalitního života navíc. 🥺 Důvodem, proč je takových zvířat vidět málo není to, že by neměli několik dní nebo měsíců před sebou, ale ten, že člověk to zkrátka nevydrží. I když píšu tyhle řádky honí se mi hlavou desítky jmen, v krku hořkne a oči se plní slzami. Ano, i to je moje práce. 🥲
Vždycky jsem věřila, že každý den je jedinečný. Nedá se vrátit, nedá se koupit. Žádný jiný už nebude a s každým dalším jsme blíž konci. Proto svůj čas investuji do něčeho, co pro mě má smysl. Do nich. 🐾
Kdo by chtěl umřít dřív než by musel? Kdo by chtěl umřít sám? V cizím prostředí, s cizími lidmi? Nikdo. Nikdo by takto nechtěl strávit svoje poslední chvíle. To je důvod, proč nemám ráda lidi, kteří celý život mají zvíře, ale pak ho nechají uspat v cizích rukou, kde kolikrát veterinář sám má co dělat, aby se nezhroutil, když vidí zvíře, které pohledem zoufale volá svého majitele, který je za dveřmi. 😿
Jako malá jsem to zažila. Rodiče nebyli schopní vyprovodit naší kočku, kterou měli dřív jak mě. Jako malé dítě jsem tam s ní byla já, protože jsem to nedokázala pochopit. Už tehdá jsem se zařekla, že nikdy víc. Byl to zážitek, který se zažere tak hluboko do duše, že už ho nikdy neodstraníte. Přesto toho nelituju i když nahlas o tom stále mluvit nemůžu. Někdo to totiž dělat musí a lituji každé zvíře, které skončí samo v posledních chvílích. 🥺
Ano, je důležité vědět, kdy už je čas říct sbohem a stejně tak je důležité zbytečně nezkracovat život. A tak jsme se dostali k Práže, kterou jsem dnes vyzvedla z veteriny. 🙏
Nejspíše jste jí zahlédli, jak téměř mrtvá ležela na sluníčku. Nikdo nevěřil, že jí dovezeme včas na veterinu a že by přežila noc už vůbec ne. A ejhle. Teď tu vedle mě sedí a chroupe granule. Ano čtete správně, granule. 🙂
Je obrovská škoda, že Práže nepřišla pomoc dřív. Má lymfomy a velmi nemocné srdce. Jakákoliv anestezie není možná. Navíc je zcela slepá. Díky tomu, že se dostala do stavu, že až opravdu vysílením padla, nemá svaly a že chodí, je zázrak. Doslova. I když se motá.
Teď si asi někteří řeknou co s takovou kočkou. No co, zařídit, aby její poslední dny, týdny, možná měsíc/e byly co nejhezčí. Aby mohla s dozorem na sluníčko, aby měla dobré papání a pozornost. A že občas čůrá pod sebe? ,, My daily routine“. 😊
Práža se ze stavu, kdy byla zkrátka už duchem pryč a jen stěží dýchala, se za několik dní dokázala postavit! Hubená, bez svalů, ale s vůlí žít jako lev. Připomíná mi hodně Miri a ano, ta kočka na fotce je skutečně Práža. 🥹
Občas se mě někdo zeptá, proč nemáme tolik adopcí a nebereme tolik koťata. Je to proto, že bereme kočky jako Práža. Kočky jako Hermelínek, Miri, Zrzeček, Slamáček, Pacafír, Ječmínek, Tristan a další desítky jmen, kdysi většinou bezejmených a odsouzených. 💔
Práce je to psychicky náročná a proto prosím, pokud se můžete stát patrony našich svěřenců a měsíčně postrádat nějakou malou částku, pomozte nám pomáhat i těmto duším. Do Klubu patronů se můžete přihlásit zde (jen s těmi maily mám vždy zpoždení, ostuda 😢). Způsobů, jak můžete pomoct je ale víc!
O Práže tu teď uslyšíte každý den, protože chci ukázat, že i péče o takové kočky má smysl. A nejen o kočky. 🙏
Nejnovější komentáře