Moje milovaná Rory,
jako malá koťátka jsme se spolu toulali ulicemi, než si nás naše milovaná panička vzala. Dvanáct let jsme měli své království v naší malé garsonce. Neměli jsme sice misky ze zlata, ani nové věci, ale láska, ve které jsme žili a která nám byla dávána, by vyplnila všechna zákoutí prázdnoty. Dlouhých dvanáct let jsme měli jeden druhého, měli jsme paničku a teď nemám ani jednu z vás.
Rory, má drahá přítelkyně,
ze srdce mě mrzí, že jsem pro tebe nemohl udělat víc. Že jsem nemohl zachránit naši starou paničku, že jsem nedokázal zachránit tebe. Dnes jsi odešla za duhový most. Náhle, nestihli jsme se ani rozloučit. Nejen mně zbyly jen oči pro pláč. Měl jsem udělat víc…
Teď už jsi ale s ní. S naší milovanou paničkou. Ani jedna z vás už není sama a já slibuju, že budu moc silný a statečný, a ještě se tady na tom světe poperu. Nejen za sebe, za vás, ale i za ty, kteří nemají to štěstí jako my. Za ty, kterým umře majitel a skončí jako jedna kočka ze sta v přeplněném útulku. Za ty, jejichž příběh neuvidí světlo světa a nikdo neví, že tu byli, a přitom pro někoho byli vším. A nyní nejsou ničím. Za ty, které rovnou uspí aniž by jim dali alespoň šanci. Slibuju Rory, že udělám vše proto, aby se osud, který potkal nás, stal co nejméně kočičkám. Nejzranitelnějším kočičím důchodcům. Rory, budu moc silný a zkusím pro tebe i naši milovanou paničku zkusit trochu změnit svět.
Bolí mě, že už tě nikdy neuvidím, že jsme si nestihli dát sbohem. Ani s tebou a ani s ní. Teta tě prý poslala na vyšetření, kde zjistí, co se stalo. Slíbila, že i když tě nemůžou tetě dát, domluvila, že budeš důstojně zpopelněná a tvůj popel se vrátí sem, kde jsi měla najít svůj dočasný domov. Kde jsme ho měli najít oba. Sem, kde se měl začít psát náš nový příběh… Na místo, které se mělo stát odrazovým můstkem za novou rodinou. Místo, kde nás osud rozdělil…
Teta mi říkala, že tvůj popel uloží k ostatním. Říkala, že až se vybere dost korunek na prostory, udělá kočičí zahrádku, kde nad popelem každého z těch, kdo tu zatím čekají, nechá zasadit nějakou květinu. Rory, sice jsi pryč, ale svým způsobem budeš znovu žít! Doufám, že se to tetě podaří, a rozhodl jsem se jí pomoc.
Chtěl jsem, aby svět věděl, že jsi tu byla, že jsem tu já. Že jsme jako staří přišli o naši majitelku, o náš domov. Že nás nikdo z rodiny nepřijal za své. Že jsme málem skončili na eutanázii a že ti, Rory, tenhle krutý a nespravedlivý svět zlomil tvé křehké srdce, i když si vždy byla ta statečnější. Rory, budu tetě pomáhat, aby mohla pomáhat kočičkám, jako jsme my. Těm starým, které propadají systémem jako čísla. Budu tady zářit jako maják těm, kteří se ztratili, pro tebe.
S láskou, tvůj kočičí kamarád Murko, který tu zůstal sám.
Přátelé, moje panička je pryč. Rory je pryč a já se ptám, kolik z nás ještě musí potkat takový osud? Kolik z nás nemá ani to štěstí, že se dostane někam, kde pro ně cizí člověk zkouší udělat první poslední? Budu se bít za všechny z nás, které opustí jejich milovaný člověk, a jeho rodina se k nim otočí zády. Pomůžu tetě vybudovat místo, kde najdeme útočiště, lásku a pochopení. Kde bude dostatek prostoru, abychom si mohli v klidu zvyknout na jiný život. Rozhodl jsem se, že to nevzdám!
Můžete se mnou zabojovat i vy. Pojďte tetě pomoc také. Můžete na nové prostory přispět přes bezpečný portál Darujme.cz na https://www.darujme.cz/projekt/1204423 nebo na transparentní účet č. 2401919017/2010, který je ně určený.
Jako jeden toho moc nezmůžeme, ale společně, společně dokážeme měnit svět!
Moc vám děkuji, děda Murko.
Nejnovější komentáře