Dnes mi vyskočila vzpomínka na dvě zvířata, která se ke mě dostala kdysi z ulice. Na dva zvířecí, staré a nemocné bezdomovce, kteří změnili život tolika lidem i zvířatům, že považuji za nutné o nich opět napsat a připomenout je. Připomenout, že tu Laky a Bae byli. Že žili a že to byla tak úžasná zvířata, že i když jsem to nečekala, opět se mi do očí hrnou slzy.
Není všechno zlato co se třpytí a ne u všeho vidíte skutečnou hodnotu na první pohled. Doteď si pamatuji, jak jsem jela ze školy a při vystupování ze zastávky si všimla psa. Byl deštivý den, zataženo, pochmurno a v zastávce stál hlouček bezdomovců. Venku na dešti se ploužil pes, který byl promočený na kost a hleděl do země. Byla to tříbarevná kolie. Nikdy, přísahám bohu, nikdy jsem neviděla ve zvířeti to, co jsem viděla u něj, když zvedl hlavu. V očích měl tolik bolesti, odevzdanosti, smutku a viděla jsem i chuť, chuť zemřít, aby to utrpení konečně skončilo. Nikdy jsem od té doby nic podobného ve výrazu zvířete neviděla a bože, doufám, že neuvidím…
Začal neskutečný maraton, aby bezdomovci psa vydali. Troska, živoucí troska. Vyhublý pes, kterému červy sezřaly kůži u zadní čási těla. Měl takové dredy a zničená střeva, že mu tam mouchy nakladly vajíčka a červi ho žraly zaživa. Nádor na dásni, neskutečný zubní kámen a obrovská tříselní kýla. Doteď nechápu co tenhle starý pes komu udělal, že musel zažít tohle. Doteď nezapomenu na to, jak po veterině bolestí nemohl ležet a únavou stát. Nikdy nezapomenu na to, jak sebou bouchal ve snaze se udržet na nohou, aby nemusel ležet. Na to, jak jsem k němu běhala, aby si lehnul, seděla u něj a zpívala mu. Na to, jak jsem s ním po operaci tříselní kýly spala na zemi. Bože, při psaní těchto řádků jsem úplně zapomněla, jak mi chybí. Nikdy nezapomeu na to, jak jsem se rozhodla, že když operaci zvládne, adoptuju si ho já. Blázen, dva psy v bytě (teď se tomu směju, psy mám čtyři).
Zažili jsme spolu neuvěřitelný rok a půl radosti. Snažila jsem se mu vynahradit všechno, co šlo. Z Lakyho se stal skutečně veselý důchodce, který si i poskočil za pískajícím bobrem. Byl neuvěřitelný. I díky Lakymu vznikl spolek Kolie a sheltie v nouzi.
Vzpomínám si na Baeho. Naprosto nenápadného kocoura, na kterého jsme narazily, když se kastrovaly kočky v jednom domě. Na to, jak se rozeběhl za autem. Na to, jak bylo v jeho očích vidět, ať ho tam nenecháváme. Nikdo ho nechtěl. Paní, která si ho vzala, ho vyhodila opět ven, protože značkoval. Ano, nebyl totiž kastrovaný. Byla to vyhublá, špinavá kočka. Ale ty oči…ty jeho oči.
Bae byl úžasný kocour. Bohužel měl selhávající ledviny, ale i přes to všechno se stal nedílnou součástí nejen mého života. Odchoval tolik koček a koťat, poskytoval jim útěchu, podporu, dával jim lásku. Bylo to tak neskutečné zvíře. Ale co se stalo pak… Bae a Laky si k sobě našli cestu a vzniklo tak neuvěřitelné přátelství. Dva zvířecí bezdomovci z ulice se stali opravdovými bratry. Bae chodil k Lakymu spát a když Laky už skoro neviděl, chodil před ním a mňoukal, pokud byla před Lakym nějaká překážka. Takové přátelství, které vzniklo vlastně úplnou náhodou jsem nikdy neviděla. Takové pouto. Laky a Bae byli skutečným pokladem. Jejich cena byla naprosto nevyčístlitelná. Stali se symbolem toho, co chci, aby všechna zvířata cítila. Aby měla vše pro to, aby mohla zabojovat, aby dostala šanci. Aby ty hvězdy v jejich očích, které pohasly, dostaly šanci opět zazářit.
Nic netrvá věčně a čas, který mi byl s oběma vyměřen, byl žalostně krátký. Dnes už to bude 5 let, kdy jsou oba pryč, ale nemohla jsem je oddělit ani po jejich smrti. Laky byl zpopelněn a Bae se k němu poté přidal. Oba mám doma v urně. Jsou spolu a jsou se mnou. Jejich odkaz ale žije dál.
Kdysi někdo napsal, že majáky neběhají po moři, aby zachraňovaly lodě. Prostě jen pevně stojí a září. Přála bych si, aby byl náš azyl, Zrzečkův azyl, takovým majákem pro všechny, kteří ho budou jakýmkoliv způsobem potřebovat. Aby zvířata jako Laky a Bae dostaly šanci jakou si zaslouží i když ta cesta nebude lehká. Protože ten skutečný poklad je často tam, kde byste ho čekali nejméně.
Pomozte nám prosím splnit náš sen, náš sen pro ně. Pomozte nám vybrat dostatek finančních prostředků na nové prostory.
Přispět můžete na transparentní účet určený na prosory č. 2401919017/2010 nebo přes portál darujeme, kde je možná platba kartou: https://www.darujme.cz/projekt/1204423
Děkujeme ze srdce všem!
Vaše Tereza
Nejnovější komentáře