Ještě jsem se nesetkala s kocourem, který by měl tolik smůly a který by byl opravdu tak blízko eutanázii, jako je tento. Nesetkala jsem se s kocourem, který dokázal opravdu zbořit další hranice nemožného, dokud jsem nepotkala tuto nenápadnou kočičí duši, která tu skončila vlastně úplnou náhodou.
Když se k nám Zrzek dostal, byl ochrnutý od krku dolů kvůli zlomeninám obratlů. Jak se ukázalo po přidání neurologických projevů, když už si byl schopný sednout, prodělal nejspíše i panleukopénii. Přes mnohá vyšetření a návštěvy veterinářů a specialistů se Zrzek pomalu horšil. Celou situaci komplikovaly uzavřené hranice na Slovensko kvůli COVIDu, kam měl jet na neurologickou kliniku. Nakonec se po mnoha telefonátech podařilo ho procpat do Brna. Jel ve stavu, kdy byl opět ochrnutý od krku dolů, a celý ten týden byl psychické peklo… Nedoufala jsem, že by zvládl narkózu, a už jsem ho oplakala.
On to ale nezabalil. Koukal se na nás a prostě se probudil. FIP. Opět FIP. Jestli se špatně diagnostikovala forma u první, kterou měl, nebo byl zkrátka poddávkovaný atp., už nezjistíme. Otázkou bylo, jestli má cenu podstupovat opět tu dlouhou a strastiplnou cestu s nejistým výsledkem. Zrzka stav jeho mozku doslova připravil o plnohodnotný život. On tam ale ležel po narkóze a koukal. Ta jiskra už nebyla co dřív, ale malý kousíček tam zůstal. Tam někde se krčila v hloubi jeho duše. Ale byla tam.
Kdysi jsem řekla, že tento azyl bude zkoušet zkrátka i nemožné, a už mnoho, mnoho koček dokázalo, že nemožné se ve správných rukách dokáže stát možným. Moody, Luis, Oreo, Sláma, Zrzek, Knedle, Snížek, Jahoda, Malvína, Blue, Sára a desítky dalších zvířat, u kterých převládaly komentáře o uspání, a i někteří veterináři to doporučovali. Všechny je pojí jedno: přežili, žili a většina našla nový domov. Není nic cennějšího než život a důležité je udělat maximum.
Na co se tedy díváte? Na kocoura, který zbořil další hradby nemožna. Zrzek není už ochrnutý od krku dolů. Nyní se díváte na zvíře, které už opět plně ovládá přední končetiny, hraje si, baští s chutí a je schopno svištět po bytě, i když zadní nožičky ještě neslouží. Pomalu se mu navrací zrak do poškozeného oka a vyrovnává se mu v něm tlak. Začíná zatínat ocas a zadními nožkami kopat. Rehabilitace mu moc pomáhají. I když sám ještě nečůrá a vyžaduje opravdu časově náročnou péči, včera jsem ho nachytala, jak se snaží dostat do záchodu. Díváte se na zrzavý zázrak.
Má to cenu. Není to o tom myslet si, že zvládneme všechno. Důležité je požádat o pomoc, o radu. Udělat skutečné maximum. Jsem ráda, že mi v tomto rozhodování dodala odvahu nejen naše nejúžasnější veterinářka Klára Kunčická, ale i Kateřina Matýsková z HandicapCats z.s a další. Magda Treppeschová za pomoc s léčbou. Není ostudou zapochybovat. Ostudou je pro svůj pocit vzdát takový boj, protože už je člověk vyčerpaný a opravdu psychicky rozložený. Důležité je hledat způsoby, jak ano a nikoliv důvody, proč ne. Takoví jsme a chceme zůstat. Jsme si vědomi, že život má každý jen jeden, a jestli nelze u něčeho vyčíslit hodnota, tak je to právě život. Snažíme se bojovat za ty, kteří to sami nedokážou. Pomůžete nám v tom?
Možná to zní naivně, ale věřím, že dokážeme spoustu dobra a po malých kouscích se bude šířit jako bumerang. Věřím, že tou trochou opravdu dokážeme v jistých ohledech změnit mnoho světů k lepšímu.
Pokud by chtěl někdo přispět na prostory, může tak učinit přes bezpečný portál darujme: https://www.darujme.cz/projekt/1204423
a stav účtu můžete sledovat zde: https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2401919017
Děkuji všem. Jsem si jistá, že vybudujeme místo, které dokáže více zázraků pro tyto něžné duše.
Vaše Terka
Nejnovější komentáře